Předem, než Vám představím rudou bouři a jeho majitele, chtěl bych Vám napsat pár slov.
Tento vůz mě zaujal již minulou sezónu, kdy jsem ho viděl s majitelem v Milovicích .
Nejen vůz ,ale i jeho majitel Jiří Kubíček už z dálky neskutečně vyčníval, a má zvědavost mě dovedla k tomuto unikátnímu kousku.

Pan Kubíček

je na svůj vůz právem hrdý a může Vám popsat , jak vznikala přestavba tohoto extra upraveného vozu, který je již minulostí.
Zde je tedy krátký článek o tomto vozidlu, který můžete spatřit na tuningových srazech, kam pravidelně Jiří Kubíček dojíždí, jelikož soutěží v Tuning Cupu a patří mezi sběratele trofejí !

Osobně na mě působí velice skromným vystupováním. Určitě vozům rozumí a má smysl pro detaily.Myslím, že stojí za to, přečíst těchto pár slov a dát poklonu majiteli vozu, který strávil nepopsatelně mnoho hodin odstrojováním,stříkáním laku,přebrušováním a jinými pracemi u tohoto vozu, než ho dostal do této podoby.

Dovezl jsem ho z NDR v roce 1994 bez dokladů do provozu na náhradní díly.
Auto bylo používáno v NDR jako předváděcí vůz v prodejně automobilů WARTBURG.
Jelikož bylo v perfektním stavu rozhodl jsem se ho postavit na SPZ a začít ho upravovat.

Protože na tyto vozy nejsou vyráběny žádné tuningové doplňky muselo se vše vyrobit a předělat přímo na míru tohoto vozu z doplňků dosažitelných na trhu.
Jelikož opravy Wartburgů je moje povolání 90% úprav jsem si provedl sám.

Vozidlo bylo upravováno ve dvou etapách.

První přestavba byla jen lehce tuningová:
Trvala 8 měsíců.
Druhá přestavba byla do nynější podoby a trvala s malými přestávkami 2 roky.

Jméno majitele: Jiří Kubíček

Občanské jméno auta : RUDÁ BOUŘE Z NDR

OBECNÉ ÚDAJE

Značka: Wartburg 353 L
Model: limuzína
Rok výroby: 1989

MOTOR

Motor: 2 takt, 3 válce
Objem: 998 cm3
Výkon: 60 koní
Zrychlení 0-100 km/h: 14 s
Max. rychlost: 165 km/h
Max. otáčky: při 165 km/h 5000 otáček za minutu
Palivo: Benzin Speciál 91 s použitím vysoce kvalitního syntetického oleje pro dvoutakty

ÚPRAVY:

- zvětšení a vyleštění pístních a přepouštěcích kanálů
- hlava snížená o 1 mm
- kontaktové zapalování nahrazeno bezkontaktovým optickým zapalováním EBZA
- setrvačník klikového mechanismu odlehčen ze 6,5 kg na 2,8 kg
- zkrácení přívodu sání vzduchu do karburátoru a použití vzduchového filtru K&N
- zvětšení trysek pro přívod paliva v karburátoru k poměru nasávaného vzduchu
- vybroušení a vyleštění sacích a výfukových kanálů a sběrného výfukového potrubí
- zvětšení průměru a úprava posledního dílu výfuku
- koncovka výfuku nerezová oválná o průměru 18 cm

PŘEVODOVKA

- klasická 4 stupňová převodovka se řazením pod volantem nahrazena závodní pětistupňovou

převodovkou se řazením na podlaze vyrobená pro závodní vozy WARTBURG od výrobce MELCUS NDR (pátý rychlostní stupeň zvyšuje rychlost při stejných otáčkách motoru o 30 km/h oproti čtvrtému stupni u převodovky čtyř rychlostní), (vyrobeno jen asi 300 kusů)
- pěti rychlostní převodovka je delší o 6 cm než čtyř rychlostní a proto musela být upravena podlaha vedle pedálů

PODVOZEK

Úpravy (jak, o kolik sníženo):
- snížen o 5,5 cm vepředu a o 4,5 cm v zadu tím, že byly tepelně upraveny pružiny pérování
- přední náprava rozšířena redukcemi o 14 cm a zadní náprava rozšířena podložkami a redukcemi o 15 cm
- náboje kol zredukovány na rozteč šroubů 4×100

Kola (značka, rozměry):
- (chromová) MENGELS 5,5J 13 4×100

Pneu:
- Pirelli 165x55x13

KAROSERIE

>Úpravy:

- dveře a víko kufru mají zavařené zámky a otevírají se servomotorky na dálkové ovládání
- původní zpětná venkovní zrcátka nahrazena sportovními zrcátky se zvláštní úpravou držáků
- otevírání přední kapoty původní, klasická podpěra nahrazena plynovými tlumiči
- na spodní část kapoty je nainstalováno zrcadlo
- kompletně převařeno přední čelo do sportovního vzhledu
- přední nárazník použit z GOLFA III, zadní z VENTA – oba kompletně rozřezány a znovu svařeny a napasovány přímo na míru karoserie
- pod dveřmi přidány prahy o průměru 8 cm
- celá karoserie včetně doplňků byla nastříkána novým lakem

INTERIÉR

ÚPRAVY:

- palubní deska dána do barvy karoserie, doplněna karbonovým polepem
- přidán diódový otáčkoměr, digitální hodiny
- přístroje upraveny bílými polepy
- sportovní volant v barvě karoserie o průměru 30 cm
- přední sedadla RECARO v barvě karoserie
- zadní sedadla původní s na zakázku ušitým potahem s nápisem WARTBURG
- podlaha kryta perforovaným leštěným hliníkovým plechem

OZVUČENÍ

Hudba: rádio SONY, 4 reproduktory

EXTRA

- podsvícení čtyřmi diodovými trubicemi červení barvy
Zajímavý klip o wartburgu :Pavel Troják a jeho videoklip

Wartburg 353 a jeho historie výroby

1966 – 1988

V červenci se rozběhla sériová výroba Wartburgu 353. Design typu 353 byl výsledkem spolupráce s automobilkou Renault. S nimi se také jednalo o čtyřtaktním motoru. Ale pro NDR hodně vysoké ceny spolupráci nedovolily. Frank byla volně směnitelná měna, východoněmecká marka nikoliv. Devizy byly příliš cenné na to, aby se vyměňovaly za motor do osobního vozu. „Třistapadesáttrojka“ v době svého vzniku v podstatě odpovídala mezinárodním normám. Dokonce se věřilo, že se stane příkladem pro ostatní! Například tím, že díly karosérie mohly být vyměněny zručnějším kutilem s pomocí několika obyčejných nástrojů. Nicméně už kolem roku 1966 se v západní Evropě začali od dvoudobých motorů odvracet. Přes tuto slabinu se tam až do 80.let vyvážela velká část produkce (mj. i do Belgie a Řecka).
Bylo ale jasné, že Wartburg 353 už nebude v zahraničí prodejný dlouho. Přesto byl dvoudobý tříválec, předělaný na čtyřtakt, rychle zavržen. Změněná hlava a přidaný olejový okruh byly nejpodstatnější změny na starém motoru. Přes všechny těžkosti měl tento motor reálnou šanci na přežití. Majetkem eisenašského muzea je i Wartburg 353W právě s tímto motorem. Vůz byl až do převratu v roce 1989 používán k plné spokojenosti. Řešení ale měla přinést licenční smlouva s VW. Koncem roku 1984 byla podepsána dohoda s VW, která umožnila výrobu dvou VW-alfa motorů.

Počet vyrobených vozů za období 1966 – 1988 : 1 225 190 automobilů

V říjnu 1988 byla zahájena výroba Wartburgu 1.3, tedy posledního vozu této značky. V letech 1984 – 1988 byl vyvíjen motor, zajišťována jeho výroba a zároveň se pracovalo na nové tváři Wartburgu. Právě ta byla nakonec největším zklamáním, až příliš se podobala typu 353. Na voze se toho muselo změnit až příliš mnoho. Zajištění výroby nového typu stálo téměř 10 miliard marek! Cena za nový vůz pak byla odpovídající – budoucí majitel musel zaplatit více než 30 000 marek! Myšlenky na export byly rychle rozptýleny. Ani bývalí partneři nebyli ochotni za danou cenu vůz nakupovat. Export na západní trhy stagnoval již od 60.let. W 1.3 neměl nyní prakticky žádnou šanci proti VW Golf nebo Opelu Kadett.
Všechny tyto problémy ale nebyly ty nejpodstatnější. Tím se stal politický převrat v bývalé NDR. Země se stala neklidnou a lidem nastaly jiné starosti, než nový Wartburg. Stejně je on a nový Trabant 1.1 zklamali. Převrat vrhl všechny do zcela jiného světa. Dřívější měřítka hodnot najednou neplatily. Lady a Wartburgy už nebyly vozy snů. Najednou tu byly k dostání vozy o tolik pohodlnější, větší a pěknější. Po autech, které byly na západě odepsány, byli občané bývalé NDR lační. Automobilka v Eisenachu už se svým Wartburgem nemohla držet krok. „Jednatrojka“ byla ke konci nabízena ještě za 10 000 DM. Teprve o několik let později poznali lidé opět hodnotu „jejich“ marek a věcí. Pro většinu výrobků a výrobců však přišla tato renesance poněkud pozdě. Také západní dodavatelé, jako třeba Irmscher, nemohly vývoj zastavit.

Wartburg 1.3 byl z pohledu západu zastaralý. A žádný ze západních výrobců nestál o nového konkurenta. Na spolupráci s rovnoprávným partnerem bylo v NDR, a potom i v nových spolkových zemích, příliš neklidno. Wartburg a jeho továrna nebyli konkurenceschopní. Ve městě Eisenach žilo v té době 10 000 lidí, kteří na Wartburgu každý den pracovali, v socialistickém podniku byli nepostradatelní, v tržním hospodářství ale podnik neúnosně zatěžovali. AWE si až do převratu vyškolila 600 učňů. Závod měl ale velmi omezené možnosti výstavby. Jeho dílny byly rozesety po celém městě a okolí a z toho pramenily neustálé zásobovací a následné technické problémy. Už z těchto uvedených, jen nejdůležitějších, existujících potíží, je vidět, jaké zde byly nepřekonatelné překážky. Jen vlastními silami by AWE nikdy nemohla úspěšně provést převod na tržní hospodářství. Žádný z rychlokvašených manažerů nevěděl, jak takový mechanismus opravdu funguje! Pomoc mohla přijít, pokud vůbec, jenom přes spolupráci se silným partnerem ze západu. BMW s díky odmítla. I takovému podniku se překážky zdály příliš veliké vzhledem k očekávanému výsledku. O něco více optimismu dovolovaly rozhovory s VW. Ovšem kostky byly vrženy, když VW uzavřel společný podnik s IFA Personenkraftwagen a sídlo udělali v Sasku (Moselu). Objekty v Eisenachu byly tím pádem najednou z ruky. Třetím zájemcem byl Opel. Čtvrtým pak Mitsubishi. VW sice projevil vůli zajímat se nadále o Eisenach, konkrétními činy, jako v Moselu, ji ale nepodpořil. AWE chtělo tuto situaci rozetnout a v roce 1990 udělalo odvážný krok: 9.2.1990 vystoupila automobilka ze svazku s podnikem IFA! Přetahovaná mezi VW a Opelem mezitím pokračovala. AWE tak seděla na několika židlích. Polovičatá nabídka VW byla nakonec vedením AWE zamítnuta a spolupráce byla navázána s Opelem.
26.3.1990 byl založen Opel-AWE-Personenwagen GmbH. Zabývat se v něm měli montáží Opelů Vectra. Současně se v eisenašské továrně začalo bojovat o přežití. Počet zaměstnanců byl prudce snížen, materiálové náklady byly redukovány. Počet vyráběných vozidel musel jít dolů. Dne 16.6.1990 byla založena Automobilwerk Eisenach GmbH. Času bylo málo. Export do zemí bývalého socialistického bloku se zhroutil, ve vlastní zemi byl Wartburg neprodejný. Správce se rozhodl pro rychlé řešení, kterým bylo okamžité zastavení výroby během 10 dnů. Reakce zaměstnanců byla dramatická. Zablokovali nedalekou dálnici A4. Ale ani protest Opelu u vnuceného správce nemohl konec odvrátit. Konec se ale přece jen protáhl, a to až do dubna, ale 10.4.1991 sjel z montážního pásu opravdu poslední Wartburg 1.3. V květnu 1991 bylo propuštěno vedení a továrna „uzavřena“. Více jak 90 let se v Eisenachu vyráběly automobily. Asi navždy budou vnímány pozitivně a schopnosti inženýrů a kvalita produkce dojde svému uznání. Automobilce v Eisenachu nebyla dána šance. Ať už se tam dnes vyrábí Opely nebo BMW, s automobilkou Eisenach už to nemá nic společného. Třetí nejstarší automobilka, po Daimlerovi a Benzovi, zavřela navždy své brány.

Počty vyrobených vozů 1988 – 10.4.1991 : 152.773 vozů

Zdroje článku :

www.w353.cz

www.wartburgclubbb.de

Be Sociable, Share!

•